Ať zvedne ruku ten, kdo rád uklízí doma. Nikdo nečeká, že uvidí les zvednutých rukou. Málokterý dospělý řadí úklid mezi své oblíbené koníčky, a u dětí to platí dvojnásob. Stejně jako všechno ostatní v životě, i uklízení se musí těžce naučit. A kdo by to měl dítě naučit? No přece my, rodiče.
Naučte dítě pomáhat s úklidem domácnosti. Máme pár tipů, jak na to!
Pořádek a čistota, záruka zdraví
Existuje bezpočet studií, které dokazují, že v čistém, uklizeném domě jsou lidé šťastnější, uvolněnější, produktivnější a lépe spí. Staré přísloví „Čistota – půl zdraví“ neplatí jen pro naše tělo, ale i pro prostředí, ve kterém žijeme a pohybujeme se.
Výchova k pořádku by ale měla začít brzy. Dobré návyky získané v raném věku později vedou i k větší empatii a společenské zodpovědnosti. Jenže zkuste tohle všechno vysvětlit desetiletému dítěti, kterému se navíc začínají projevovat první příznaky puberty. Důležité je položit si otázku, proč vlastně uklízet nechce. Odpovědí je hned několik.
1. Protože děti nesnáší povinnosti
Každý z nás si dětství pamatuje jako kouzelné a nevinné období, kdy jsme ještě věřili na Ježíška a snili o tom, že se staneme kosmonautem nebo vlakvedoucím, baletkou nebo archeoložkou. Mnozí z nás už ale nedokážou tyhle vzpomínky přenést na vlastní děti. Místo toho jim vštěpujeme myšlenku, že život je tvrdá práce a radost si musí zasloužit.
Nutíme je povinně chodit do školy a po škole je nutíme uklízet doma. Uklízet samozřejmě musí, ale důležitou roli hraje i to, jak jim to sdělujeme.
Řešení: Úklid by neměl být braný jako povinnost, ale jako běžná činnost
Dejte dítěti možnost vybrat si, ať má pocit, že rozhoduje samo. Výběr by měl mít samozřejmě jisté hranice:
- Sepište seznam věcí, které je potřeba udělat.
- Stanovte minimální počet úkolů, ke kterým se musí přihlásit každý člen rodiny.
- Společně stanovte jasný termín, do kdy má být hotovo.
- Nedělejte z toho ale týdenní rozvrh, nejsme přece ve válce.
Tenhle systém samozřejmě počítá s tím, že děti budou spolupracovat. Zavádění trestů za nesplněné úkoly nedoporučujeme. Snad jedině v případě, že by platily pro všechny stejně, aby to bylo spravedlivé.
U těch nejmenších funguje dobře, když z úklidu uděláte hru. Panenky po hraní jdou spát do domečku a vojáčci se musí vrátit do kasáren. Plyšáky seřaďte podle velikosti, autíčka podle barvy. Bude to chtít trpělivost a pevné nervy, ale investovaný čas se v budoucnu vyplatí. Starší děti uklízí líp s hudbou. Nechte je, ať si na Spotify udělají hodinový playlist svých oblíbených písniček, který jim přesně vymezí čas věnovaný domácím pracím.
2. Protože je pro vás jednodušší uklidit to za ně
Pokud dítěti vytvoříte hotelové podmínky se vším servisem, nečekejte, že vám samo od sebe začne pomáhat. Tím si na sebe pletete bič a vychováváte líné, nesamostatné dítě, které všechno odkládá na poslední chvíli.
Spousta rodičů se snaží tuhle kletbu zlomit až příliš pozdě, a to nátlakem, příkazy a křikem – což jsou nejhorší metody, jaké si mohou vybrat. Je taky celkem běžné, že dítě neví, k čemu slouží obyčejný prací prostředek nebo jak zapnout pračku, takže vás nakonec udělat všechno sami stojí mnohem víc času a energie.
Řešení: Udělejte z úklidu rodinné dobrodružství
Úklid může být příležitostí, jak strávit čas spolu. Fungujte jako tým. Je to jako ve škole – člověk se nejvíc naučí, když na řešení přijde sám. Úkolem učitele je jen ukázat mu cestu.
- Ukažte dítěti, co a jak se dělá a jak si to zorganizovat systematicky.
- Využijte tenhle čas k tomu, abyste se dozvěděli něco o životě svého dítěte, o tom, co ho zajímá. Ptejte se chytřeji než jen „Co bylo dneska ve škole?“
- Poděkujte mu za pomoc. Děti učíme děkovat, ale sami jim slova díků říkáme jen zřídka.
Návyky, které si děti osvojí co nejdřív, jim pak pomohou i v dospělosti.
3. Protože na to nemají čas
Škola a domácí úkoly jim zaberou víc než čtvrtinu dne a většina navíc chodí na různé kroužky nebo se věnuje nějakému koníčku. Když jim přidáte část domácích prací, ubíráte jim čas na hraní a na spánek.
Řešení: Rozdělte úkoly na menší části
Vrcholoví manažeři si rozdělují den na menší, jasně vymezené úseky. Díky tomu zvládají mnohem víc úkolů a práce je navíc víc baví.
Kolikrát týdně dítěti zopakujete příkaz: „Ukliď si pokoj“? Za tímhle abstraktním slovem se skrývají neodolatelné hromady prádla naskládané všude možně, jen ne ve skříni, stůl prohýbající se pod papíry a šálky od čaje a prašná, zašpiněná podlaha, ze které by zamrazilo i profesionální uklízečky. Důležité je vidět světlo na konci tunelu.
- Zkuste místo toho zvolit jeden konkrétní úkol pro každý den. Můžete začít třeba stolem.
- Pokud chcete, aby pomohlo i s dalšími věcmi v domácnosti, dejte mu úkol, který zvládne o víkendu za hodinu.
4. Protože ani vy sami neumíte udržet pořádek
Jak vypadá váš pracovní stůl? A jak si skládáte oblečení do skříně? Povzdechnete si, když musíte vysávat? Mračíte se při žehlení prádla? Nadáváte, když čistíte záchod? Nečekejte, že vaše děti budou žít v pořádku a těšit se na úklid, když se sami téhle práci vyhýbáte, jak jen to jde.
Řešení: Buďte příkladem
Vychovávat sám sebe je někdy těžší než vychovávat dítě. Berte to tak, že tím zabijete dvě mouchy jednou ranou: pomůžete sobě i svému dítěti. Tahle rada platí hlavně pro čerstvé rodiče. Malé děti se nejvíc naučí prostým napodobováním vzorů kolem sebe. Ukažte mu, kam co patří, a až budete uklízet, dejte mu do ruky koště a lopatku, ať ví, že jde o běžné nástroje.
Infobox: 3 chyby, kterých se vyvarujte, když dítě učíte uklízet
- Nenabízejte dítěti odměnu za úklid – nenaučíte ho tím uklízet, ale chytře obchodovat.
- Nebuďte měkcí. Pokud dítě odmítá uklízet, nakonec to za něj nedělejte. Jediné, co se tím naučí, je, že dlouhodobá pasivita se vyplácí.
- Netlačte na dítě a nedávejte mu příkazy – úklid nesmí být trest. Jinak si k němu vypěstuje odpor a poslouchat vás bude naopak čím dál míň.
Každá věc má své místo: základem je uklizený pokoj
Z psychologického hlediska v nás uspořádané věci vyvolávají klid a harmonii, zatímco chaos naopak probouzí nervozitu a rozptyluje pozornost. Ať už zvolíte jakoukoliv strategii, jak děti nasměrovat k pořádku, výchozí impuls je vždy stejný. Základem je dobře organizovaná domácnost.
Vybavení domácnosti má velký vliv na to, jak dobře se bude pořádek udržovat a jak snadno se bude doma uklízet. Je mnohem pravděpodobnější, že si dítě udrží pokoj ve snesitelném stavu samo, pokud se v něm bude snadno orientovat. Co to přesně znamená?
Hračky musí být na očích a po ruce – k tomu nejlépe poslouží regály
Hračky a další věci, které dítě používá denně, musí být na viditelném místě. Schovejte je do skříně a můžete si být jistí, že až bude hledat plyšového medvídka, vytahuje ven úplně všechno. Nejlepším a nejpraktičtějším řešením jsou regály do domácnosti: vyjdou levně, všechno je na nich hezky srovnané a snadno se čistí.
Co se nepoužívá, musí zmizet – k tomu se hodí úložné boxy
Naopak věci, se kterými si hraje jednou za půl roku, schovejte. Běžnou chybou spousty rodičů je, že si z dětského pokoje sami udělají sklad nepoužívaných věcí. Ve skříni visí oblečení, ze kterého dítě už dávno vyrostlo, v zásuvkách se hromadí sešity z minulých ročníků, o krabicích se starými hračkami nemluvě.
Najděte si jednou čas a projděte s ním jeho šatník. Nechte ho rozhodnout, co ještě chce nosit, a zbytku oblečení se zbavte. Stejně tak sezónní oblečení nemusí být ve skříni po celý rok.
Udržet minimalistický inventář vyžaduje trochu sebezapření. Hodnotu některých věcí, ať už materiální nebo citovou, si často uvědomíme až později. Pokud se bojíte, že vás dítě sepere za to, že mu v pokoji chybí něco, co zrovna zoufale potřebuje, kupte plastové úložné boxy a schovejte do nich všechno naráz. Tam mohou všechny zbytečné věci v klidu čekat, dokud se nerozhodnete udělat pořádek i v komoře.
Zdroj fotografií: Magnific.com